Milan Fridrich | Názory
20. 2. 2006 0:00

O cizích lékařích a naší krizi

300 až 500 tisíc eur ročně. To je příjem privátních lékařů v Nizozemsku. V Belgii to není o moc horší, minimálně je to 150 tisíc. Bratru až deset milionů korun.

Když lékař vydělává tolik, málokdo si k němu z ulice zajde pro recept na prášky proti bolení hlavy.

Zažil jsem to na vlastní krk při problémech s dýcháním během pobytu v Bruselu. Byl jsem v Belgii připojištěný, takže jsem měl nárok na určité věci i jako cizinec, ale přesto mě překvapilo, kolik doktor stojí.

"Dáte mi něco i na horečku?" zeptal jsem se.

"To si koupíte normálně v lékárně bez receptu," odvětil lékař. Pak mi vystavil účet za návštěvu na 57 eur. Byl jsem tam patnáct minut a jen se na mě mrkl. Žádné rentgeny nebo něco takového. Příště jsem si návštěvu rozmyslel.

Je to už řada let, ale poprvé jsem ucítil ruku trhu ve zdravotnictví. Co není lék, na jehož výdej by musel lékař dohlížet a dá se tedy koupit, to nepatří do systému pojištění. Je to jako zubní pasta. Všichni ji máme, protože nechceme přijít o zuby, a nedivíme se, že si ji musíme platit.

Zuby jsou naše osobní věc. V Belgii to byly i další věci.#reklama

Třeba astmatické inhalátory. Ve většině zemí EU, včetně Belgie, vám je v lékárně normálně prodají, kdežto v Česku musíte pro recept.

Když začala "slavná" zdravotní krize kvůli deficitu VZP, maržím lékáren a úhradové vyhlášce, na své zkušenosti jsem si vzpomněl. Moje kolegyně mi totiž přišla říct šokující zprávu, že zdravotní pojišťovny platí ročně několik miliard korun i za obyčejné léky, které se dají koupit. Jsou to ony paraleny, aspiriny, kapky do nosu nebo na kašel a bolest hlavy.

Jsou Belgičané nelidové? Nebo v Rakousku lékař, který mi po havárii, kdy mi evidentně nic nebylo, řekl: Tady máte adresu hotelu, kde se můžete ubytovat, zítra se mi ještě přijďte ukázat? Jen znal limity.

Jsou země, kde jsou o kus dál v uvažování, jak lze zdravotnictví financovat. Pokud budeme chtít téměř zadarmo i tak banální věci jako prášky na chřipku, nikdy se resort nedostane z krize. V Belgii by nazvali náš systém proplácení prodejných léků jako plýtvání. Oni je taky platí, ale jen sociálně slabým, důchodcům a nezaměstnaným. Ale jiným?

Vždyť chřipka je jako prasklá pneumatika u auta. Hlaste ji pojišťovně.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT

 

Právě se děje

Další zprávy